Pod pojmem kybernetická válka si lidé obvykle představují jak tajemný hacker během pár minut a řádků kódu převezme kontrolu a vypne zbraňová zařízení, nic není dále od reality
Kybernetická válka je na vzestupu a představuje jedni ze strategicky nejdůležitějších zbraní v arzenálu kremelské hybridní války vedené proti zemím západního světa.
Pochopení jejich základních principů a nastupujících trendů bude určovat, jak moc budeme připraveni na ně reagovat.
Pomocí vojenských i nevojenských prostředků souhrnně označovaných jako hybridní válka se Kreml pokouší oklamat svět, aby si myslel, že Rusko je odhodlanější, mocnější a vojensky nadřazené.
Kreml se k této taktice uchýlil především proto, že nemá potřebné prostředky v klasické vojenské síle. Místo ní tedy preferuje hybridní válku, které dominují aktivní opatření, jako kybernetické vedení boje a propaganda.
Cílem těchto aktivit je snížit závislost na nasazení tvrdé vojenské síly a naklonit si vojenské i civilní obyvatelstvo protivníka na úkor svého vlastního státu.
Kybernetické operace můžeme klasifikovat jako podkategorii informačních akcí. Ruský přístup ke kyberprostory je holistický a zásadně odlišný od západního.
Rusové konceptualizují kyberprostor jako průsečík mezi hardwarem softwarem infrastrukturou i obsahem. V demokratických zemích jsou tyto oblasti vnímány jako oddělené a málokdy považované za součást širšího celku.
Mezi hlavní ruské státní aktéry zapojené do kybernetických operací řadíme hlavně tři zpravodajské služby FSB (Federální bezpečnostní služba), SVR (Zahraniční zpravodajská služba) a GRU (Vojenská zpravodajská služba).
Jejich hlavní prioritou je zajistit přežití režimu a prosazovat strategické cíle Kremlu doma i v zahraničí. Navzájem si agentury konkurují bojují o zdroje personál i vliv. To je jednou z klíčových vlastností, která vede k jejich téměř neexistující spolupráci a absenci sdílení infrastruktury, personálu nebo obecných postupů.
Podobně jako jiné vládní agentury i ruské bezpečnostní služby čelí problémům s náborem kvalifikovaného personálu, protože o něj soutěží se soukromým sektorem.
Zpravodajské služby tak často outsourcují operace civilním hackerům, buď nacionalistům/vlastencům, nebo kyberzločincům.
Kybernetické operace se obvykle zaměřují na infrastrukturu jako možnost prvního úderu v počátečních fázích konfliktu nebo jako součást psychologických operací.
Ruské kybernetické operace proti západním IT systémům jsou stále cílenější a velmi obtížně odhalitelné. Není totiž jejich primárním cílem ihned poškodit data, ale získat kontrolu nad systémy a informacemi, které lze pak použít k ekonomickým aktivitám. Může tak trvat měsíce, nebo i roky, než je takovýto útok odhalen.